Historie domu čp. 119

Nejstarší zápisy k jednotlivým domům najdeme v městských knihách. V těch zvaných gruntovní, dnešními slovy řečeno pozemkových, je i zápis z roku 1559. Tehdy ve středu po Třech králích čili 12. ledna byla uzavřena smlouva mezi syny zemřelého Jana Kalouse, jejich matkou a švagrem. Podle ní získal dům a k němu patřící masný krám nejstarší z bratrů Šimek Kalous za 400 kop grošů míšenských. Jeden z dalších pozdějších majitelů Pavel Kalous se na gruntě udržel až do dob třicetileté války. Smlouvou z 3. května 1636 prodal svůj dům za 330 zlatých Šebestiánu (Šebkovi) Hliněnskému. Téměř o třicet let později – 20. února 1665 – byla sepsána kupní smlouva nová. Novým majitelem se tak stal až Šebestiánův syn Matěj Hliněnský, který dům od svého otce koupil 2. listopadu 1668 za 315 zlatých. V nejstarším soupisu všech novoměstských obyvatel z roku 1672 jsou na domě s Matějem Hliněnským zapsány i manželka Kateřina a dcera Dorota a dalších pět osob (vesměs čeledínů a děveček).
Matěj ve městě získal významné postavení, když zasedal v městské radě. Kateřina, vdova po Matěji Hliněnském, předala dům 15. dubna 1712 za 350 zlatých svému nejmladšímu synovi Tobiáši Hliněnskému. Dům 3. dubna 1723 při velkém požáru města lehl popelem. Spáleniště bylo 5. června 1723 za 350 zlatých postoupeno Karlu Pešlovi, který se zavázal, co nejrychleji postavit nový dům. Hospodařit v něm mohl až do své smrti a poté měl připadnout dětem Tobiáše Hliněnského. Svého práva však plně nevyužil a dům v ceně 400 zlatých předal 23. května 1755 Josefu Hliněnskému.		V roce 1771 proběhlo první číslování domů. Domu Josefa Hliněnského stojícímu na rynku mezi obecním domem a katolickou farou bylo tehdy přiděleno číslo popisné 105. Josef Hliněnský na čp. 105 hospodařil celé čtvrtstoletí a poté ho 6. listopadu 1780 prodal. Ponechal si v něm však pro sebe a svou manželku světničku k bydlení a kramářský obchod. Novým majitelem domu se stal Tomáš Věcovský. Dům pro něj koupil od Josefa Hliněnského jeho otec František Věcovský za 2 650 zlatých.
	V roce 1813 došlo k novému číslování a dům, v němž již tehdy hospodařila vdova po tkalcovském mistru Tomáši Věcovském, získal číslo popisné 119. Tomáš Věcovský totiž zemřel v 54 letech 27. června 1807. Vdova Marie Anna Věcovská 12. května 1815 postoupila dům čp. 119 v ceně 4 500 zlatých svému synovi Janu Věcovskému. Nový majitel byl na rozdíl od svého otce tkalce pernikářem. Dne 8. února 1858 byla sepsána svatební smlouva, díky níž se stali novými majiteli domu čp. 119 snoubenci Jan Věcovský a Františka, dcera varhanáře Františka Svítila z čp. 201. Jan Věcovský byl pernikářem jako jeho otec, navíc ve svém domě provozoval obchod s moukou. Při celostátním sčítání obyvatel v roce 1869 byl na čp. 119 zapsán i židovský obchodník Leopold Brettschneider s rodinou, který tu vedl obchod střižním zbožím. V domě bydlel s rodinou i židovský lékař Markus König. Při sčítáních v letech 1880 a 1890 najdeme v domě čp. 119 jiného židovského obchodníka, a to Adolfa Bradyho s ženou Karolinou. Ten tu provozoval obchod smíšeným zbožím.
V dubnu 1882 Jan Věcovský ovdověl. Ve svých 55 letech se však znovu oženil. Jeho nevěstou se stala Františka, 42letá dcera Františka Sadílka z čp. 7. Stejnojmenný syn Jana Věcovského se stal kupcem. Odjel však za štěstím do Ameriky, a tak dům přešel na dceru Marii. Dům čp. 119 získala Marie Věcovská a její nastávající manžel František Sadílek. Mezi lety 1894 a 1901 tu provozoval obchod smíšeným zbožím a s rodinou žil Adolf B. Čípek. Manželé František a Marie Sadílkovi žili v domě čp. 9. Svůj druhý dům čp. 119 po pár letech prodali za 14 000 zlatých. Na základě kupní smlouvy z 21. ledna 1898 se stal majitelem domu čp. 119 novoměstský starosta, stavitel a také starší bratr dosavadního majitele Josef Sadílek. Na čas sem byla přesunuta i četnická kasárna pro čtyři četníky, která se nacházela v patře. V domě se střídali další nájemníci, kteří tu byli na „bytě“. Mezi nimi byli často učitelé místních škol se svými rodinami.
Nejznámějším dočasným obyvatelem domu čp. 119 byl František Sekanina, profesor novoměstské reálky, básník a literární kritik. V Novém Městě na Moravě působil pouhé tři roky. Dne 30. října 1900 se mu v domě čp. 119 narodil syn Ivan, v období mezi světovými válkami známý obhájce dělníků a komunistů. Ivan Sekanina se proslavil především svým angažováním v procesu s bulharskými komunisty Georgi Dimitrovem a jeho druhy obviněnými ze zapálení Říšského sněmu. Byl také jedním z organizátorů petiční akce československé inteligence Věrni zůstaneme na obranu republiky před hitlerovským Německem. Zahynul 21. května 1940 v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. U příležitosti 60. výročí narození mu byla 29. října 1960 na rodném domě odhalena pamětní deska s bustou, dílo akademického sochaře Oskara Kozáka. Josef Sadílek sice původně přízemní dům v roce 1899 přestavěl, ale nežil v něm a již 4. srpna 1904 ho prodal. Za 38 480 korun ho získali novoměstský lékárník PhMr. Aleš Seichert a jeho žena Karolína. Aleš Seichert pocházel z Klatov. Lékárník Seichert byl váženou a veřejně činnou osobou. Byl členem městské rady a v roce 1892 se stal prvním předsedou nově založeného okrašlovacího spolku. Přičinil se také o okrášlení fasády svého domu čp. 119. Tu v roce 1905 ozdobil reliéf Salvator mundi (Spasitel světa) novoměstského rodáka Jana Štursy. Hluboký reliéf zobrazující poprsí Spasitele s plastickou svatozáří byl proveden nanášením směsi z kufštejnského vápna, cementu a písku. V domě čp. 119 provozoval Aleš Seichert lékárnu U Salvátora. Jako lékárník ale působil v Novém Městě už od roku 1891 a to v domě čp. 122, kde již předtím byla zavedená lékárna. Aleš Seichert svou lékárnickou živnost v Novém Městě ukončil v roce 1912. Po té se stal lékárníkem v Zábřehu nad Odrou. Ještě předtím (23. února 1912) uzavřel kupní smlouvu na dům čp. 119 s lékárníkem PhMr. Felixem Růžičkou z Plzně a jeho manželkou Marií. Manželé Růžičkovi získali dům s lékárnou za 64 500 korun. Lékárník Růžička byl podle pamětníků dobré a přívětivé povahy, záhy však zemřel. Ve věku pouhých 33 let skonal 27. listopadu 1918 na chřipku a zápal plic. Jeho ovdovělá manželka Marie Růžičková vedla nadále lékárnu sama prostřednictvím studovaných lékárníků. V roce 1933 převzal lékárnu PhMr. František Med, rodák z Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu. V roce 1948 byl ustaven správcem lékárny PhMr. Jindřich Frinta. V domě čp. 119 byl i nadále obchod smíšeným zbožím. V letech 1913–1921 ho provozoval Jaroslav Poslušný, který se poté přesunul do domu čp. 98. Na místě jeho obchodu si otevřel knihkupectví učitel Josef Khun rozšířené od roku 1926 o papírnictví. Marie Růžičková zůstala majitelkou domu čp. 119 do roku 1921. Na základě kupní smlouvy z 20. srpna 1921 přešel dům do vlastnictví Vydavatelského družstva v Novém Městě na Moravě, spol. s r. o. Družstvo bylo založeno na sklonku roku 1908. Náplní činnosti družstva bylo vydávání časopisů, tiskopisů a knih. Na jaře roku 1909 převzalo vydávání týdeníku Horácké listy a v létě roku 1918 i tiskárnu Aloise Veselého (čp. 115), kde se listy tiskly. Tiskárna pak byla přesunuta do dvorního traktu domu čp. 119.
	Na základě trhové smlouvy z 5. prosince 1951 přešlo vlastnictví domu čp. 119 do rukou státu, konkrétně zastoupeného národním podnikem Západomoravské tiskárny Brno. Poté se národní podniky několikrát změnily: 1957 Jihlavské tiskárny Jihlava, 1958 Jiskra, tiskařské závody v Pardubicích, 1960 Grafia Brno.
K domu čp. 119 tak trochu patří i velký kamenný kříž stojí dnes u kruhového objezdu. Byl postaven v roce 1893 na křižovatce silnic vedoucích k Nové Vsi a Petrovicím. Na kříži je tento nápis: „Pochválen buď Ježíš Kristus! Poutníku, zde málo stůj, rány moje rozvažuj! Rány moje kynou, léta tvoje hynou, přijde smrt, soud nastane, kam se duše tvoje dostane! Kříž tento ke cti a chvále Boží věnovala Johana Věcovská z čísla 119, Léta Páně 1893.“ Onou donátorkou bude nejspíše Johana Nepomucena Věcovská (*1822), dcera Tomáše Věcovského.